Hanáčík Čeněk

 

Moje vzpomínky a poznámky z vojenské služby v čas míru a první světové války.

 

Byl jsem odveden na jaře r.1912. Nastoupil jsem vojenskou službu na 3 léta ku 3.pěšímu pluku v Kroměříži na podzim. Nastěhovali nás do starých třeťáckých kasáren, kdysi bývalý klášter. Měli jsme se jak tu dobu před 50 lety. Bývalo té zbytečné drezůry a dřiny, v tu dobu ještě nemysleli ani tak na válku, jak na vojenskou parádu, ale i tak byla vojna jak řemen. I když jsme to někdy těžko snášeli, byli jsme mladí, zdraví, tak nám nic nevadilo a při pochodu ze cvičáku jsme si s chutí zazpívali. Mlynské kolo to se točí nás ta vojna (nerstrečí), přijde čas půjdem domů zas budeme si namlouvat a tak dále. Byla to přeci jen hra na vojáky.

 

Já jsem měl sloužit ještě 130 dní a pár, jak jsme to na vojně počítali. Byly žně, každý mohl dostat, když měl ku komu, žňovú dovolenú. Tak jsme si o ni taky požádali. Dostal jsem na čtrnáct dnů. Těšil jsem se hlavně na trochu toho civilu, ale již jsem ji nenastoupil.

 

Po atentátu na Ferdinanda byla světová situace již nejasná. Všichni panovníci mluvili v mírumilovnosti a ve sklutečnosti zbrojili a kuli pikle v přípravách na válku. Asi měsíc po sarajevském atentátu předložilo Rakousko-Uhersko ultimátum Srbsku a takovými podmínkami, že to Srbsko rozhodně nemohlo přijat. Ruskop, dávný přítel slovanských balkánských národů, vypovědělo válku Rakousko-Uhersku. Německo na to již dlouho čekalo, byl mu ten spor vítanou příležitostí dostat se přes Balkán do Malé Asie až k perskému zálivu.

 

Již první týden v srpnu roku 1914 válčí (je ve válečném stavu) Rakousko-Uhersko a Německo proti Rusku, Srbsku, Belgii, Francii, Anglii a Černé hoře. Během války přidalo se na stranu Rakouska a Německa Turecko. To byla ta trojdohoda, říkalo se tomu centrální mocnosti.

 

My třeťáci v Kroměříži jsme již taky patřili do válečného stavu. Narychlo se vyzbrojujem vším, co voják potřebuje do bojiště. Nové mundúry, zbraně, munice a různé potřeby, vážilo to 46 kg. Bylo to táhat na zádech při těch dlouhých pochodech.

 

Taky jsem viděl přivádět krásné silné koně pro kanóny, ke kuchyním a trénu, mluvilo se o nich, že jsou to z arcibiskupských stájí. Těch bylo opravdu škoda na vybití do války. Ty mohly jít na výstavu.

 

K večeru opouštíme naše staré kasárny s různými pocity, jestli se do nich ještě vrátíme.

 

Nasedáme do dobytčích vagónů po dvaceti mužích neb osmi koních. Bylo tam shromážděno mnoho lidí, by se rozloučili se svými nejdražšímu, s mnoha již naposled. Vše v pláči dává si sbohem s přáním, bychom se brzy ve zdraví vrátili. Bohužel se jich mnoho nevrátilo. Utěšujem se navzájem, že válka dlouho trvat nemůže, při takových vojenských vymoženostech do vánoc možná budeme doma.

 

Bylo to v srpnu 1914. Opouštíme Kroměříž přes Hulín, tam nás očekává hrůza lidu z okolí Valašska, Slovácka, část Hané, neb jsme byli většinou vojáci z toho kraje. Nové loučení, obdarovávání různými dárky, koláči a sladkostmi, cigaretami, voláním vraťte se nám brzy zpět.

 

Jedem přes Přerov, Ostravu, opouštíme naši drahou Moravěnku, a jsme již v Krakově v Haliči, doléhá na mne taková tesknota tam již na nás nikdo nečeká.........