Pepa Nos nesnáší řemeslnou výrobu písní

V sobotu 17.8.2002 ve velmi pozdních večerních hodinách se našim městečkem nesla zpráva, za jejíž hlásání padaly ve středověku hlavy filosofů - Země kulatá, doopravdy kulatá… Jejím hlasatelem nebyl nikdo jiný než Pepa Nos, který svým osobitým vystoupením uzavřel pro tento rok bránu do Fryštáckého malého světa. Dovolte mi tedy, abych vás právě s tímto "filozofem z lidu" seznámila trochu podrobněji.

Jak jste se dostal ke zpívání?

Já jsem zpíval už jako malý dítě. Zpívání jsem zdědil, už od malička jsem intonoval dobře.

Odkud čerpáte inspiraci ke svým písním?

Já čerpám inspiraci výhradně z duchovního srdce - z anaháty, což je seantický výraz. Veškerý texty, které u mě vznikají, vznikají na základě kosmickýho, Božího nebo chcete-li vyššího pokynu. Já nejsem schopnej napsat písničku, která by byla řemeslná, abych okolí nebo sám sobě dokázal, že to řemeslně ovládám. Takových písniček jsem schopnej za večer vyklopit 60. V tom ale neshledávám žádný smysl, ať si to dělají jiní, mě to netěší. Mě těší, když získám vyšší inspiraci, která osloví navždycky mě, i mý posluchače.

Je o vás známo, že jste učitelem jógy. Jaké je vaše vyznání?

Oficielně jsem římskokatolík, ale je to jenom jedna ze součástí duchovní mapy. Jóga znamená sjednocení s Nejvyšším. Je tedy jedno jestli jsem katolík, nebo žid, pravoslavnej, taoysta, budhista… Tam jde o to, že se spojuju s Nejvyšším.

Chcete se muzice věnovat celý život?

Teďka momentálně jsem byl angažován už do čtvrtýho filmu. Hraju tam irskýho havíře. A je to film, který se jmenuje "La Citadela" a je to pod vedením italského režiséra Fabricia Costa. Před tím jsem dělal pod Milanem Šteindlerem v "Perníkový věži", kde jsem hrál bezdomovce. A ještě předtím jsem si zahrál předáka ruských mužiků s italskými režiséry Paolo e Vittorio Taviani ve filmu "Vzkříšení" a s Charlesem Aznavourem jsem natáčel scénu pro francouzský film "Angelina" (režie Claude d'Anna). Takže vedle tý muziky dělám ještě herectví.

Jak jste se k těmto rolím dostal?

Já jsem byl už dlouho před tím divadelním hercem. Měl jsem několik let oficiální angažmá v několika divadlech například v Semaforu. Takže divadelní řemeslo jsem ovládal. No a pak stačí dostat se k nějaký filmový agentuře a ta si vás zavede do katalogu a pak vás nabízí jako herce na všechny strany. V podstatě jednou zahrajete dobře a máte práci zajištěnou na celý život. Pokaď zahrajete dobře…

Když si člověk otevře na internetu vaše www stránky, zjistí, že jste skladatel, textař, hudebník, zpěvák, herec, učitel jógy, zedník, místopředseda mírového klubu Johna Lennona a organizátor několika festivalů. Jste nejspíš hodně vytížen. Máte taky volný čas?

Teďka jsem si udělal dovolenou a jel jsem se zrekreovat pod Olymp do Řecka. Ale těžko říct, jestli to byla dovolená, protože být celou dobu ve spojení s těmi myšlenkovými útvary jako je Zeus, jeho žena Héra, Cérés, což je bůh války, Hádes, což je bůh podsvětí, Afrodite, což je bohyně lásky. V případě umělce a filozofa se dá od sebe těžko odpojit dovolená, odpočinek a práce. Těžko se dá říct, že u toho, co jsem tady na festivalu předved, bych nebyl schopnej odpočívat. Jogickej výcvik totiž způsobuje, že člověk vykonává velmi intenzivní činnost a přitom odpočívá. Nadechneš se a uděláš 100krát více práce než kdokoliv jinej. Čili oddělovat od sebe práci a odpočinek - to bych u sebe nedělal. Já jsem integrovaná bytost, která tohle nemusí striktně oddělovat. Druzí můžou, ale já nemusím.

I zde na Fryštáckém malém světě jste dokázal, že dáváte přednost živému vystupování. Co Vás na něm láká?

Jde o to, že můžu komunikovat přímo. Hádat se s lidma, reagovat na jejich útoky nebo na jejich souhlas. To je strašně důležitý, protože zase já můžu dát najevo, že to zvládám, že se toho kontaktu nebojím. A tím pádem můžu jít příkladem. Protože je strašně moc umělců, kteří nejsou schopni otevřít pusu, dát dohromady větu, kteří se spoléhají jenom na to, že exhibujou a že je za to bude každej obdivovat. Podle mě to jsou zbabělí chudáci, kteří si potřebujou něco dokazovat a na jevišti si jenom léčí mindráky. Nejsou schopni nezávislý existence. Takovej umělec lidi potřebuje pouze k tomu, aby mu dali na jeho živobytí, protože je slavnej a krásnej. Tohle ale já nepotřebuju! Když jdou lidi na koncert umělce, tak musej vidět nezávislýho tvora a né nějakýho chudáka, kerej potřebuje exhibovat.

Vyhovuje vám styl tohoto festivalu, kde máte přímý kontakt s divákem, a nebo dáváte přednost větším akcím?

Mě je to jedno - malej nebo velkej festival. U obou forem jde o kontakt, ať už je ten festival velkej nebo malej.

Chtěl byste něco vzkázat obyvatelům tohoto městečka?

To bych teda chtěl. Že už tady Josefa Nosa jednou měli. Můj táta totiž začal učit po absolvování vysoký ve fryštácký škole. Já Josef Nos, táta Josef Nos, takže Josefa Nosa tady už jednou měli a to byl můj táta.

Za rozhovor děkuje Alena Horáková